průběžná sumarizace klubovny

PLÁN

postup  - držet se inspirační stavby, uspořádání vnitřních protor, objemově zasadit do rázu krajiny

důvod stavby - propojení přírody a domu, aktivní či pasivní sporotvání jako součást stavby, jednoduchost, symetrie, světlo.

v duchu - neudělat z klubovny další dominantu

materiál  - dřevo - dub, protože v lese je dost dubů

pozmek - chci pracovat s celým pozemkem, dát pryč sousední zázemí tennisu i garáže + vytvořit nové zázemí přímo v klubovně, otočení profilu stavby o 180°

odkazy - kubistický hřbitov: hraněné tvary

barevnost - světlé barvy

Terén 1:200 s hmotovými modely

1. objem

2. nejpodobnější referenční stavbě

3. ostřejší varianta

4. "kšiltovka", "profil karolina"

5. změna orientace střechy, otevřenost

6. kaskáda, jdoucí ze svahu dolů, mimo původní umístění v terénu

7. princip "rozložené schody"

 pohled  na terén se stavbou číslo 2

 ZVOLENÝ OBJEMOVÝ MODEL

Exkurze Transgas - DA II

Exkurze se uskutečnila již v prosinci v prvním semestru, ale jelikož je o Transagu nyní hodně píše i mluví, není na škodu, že ji zveřejnuji zpětně. Komentovanou prohlídku jsme nemohli mít s nikým méně zesvěceným než se samotným ing. arch  Václavem Aulickým.

Konstrukce předchází fasádě.

Ing. Aulický povídal o Transagsu s velkým nasazením.

Velikostně ani moderním paramatrům stoprocentně nevyhovuje, ale co uměleckohistorické hledisko?

* foto Seminář poválečné architektury 

Model Transgas - DA II pováleční architektura

Práce mimo ZAN, která je exkurzemi a modelováním stejně nabytá?

Zveřejnit ji?..

Zveřejňuji!

Jedná se o alternativní cvičení k přednáškám z Dějin architektury, které se věnuje poválečné architektuře.

Minulý semestr jsem s Ivanou Turkovou na semináři zpracovávaly písemný medailon a kartu o Nové scéně, k níž jsme pořizovaly vlastní i archivní fotografie, rozhovor i doprovodné dokumenty (viz exkurze Nové scény).

Nyní se stáváme modeláři. Nejsme zrovna troškaři a v našem čtyřčlenném tým, jehož leaderem  je Petr Foukal a neméně důležitými členy - Ivana Turková, Eliška Salzerová a Anna Golubeva.
 Zpracováváme model velice diskutovaného transgasu. Spolu s ním modelujeme Federálním shromážděním a objemovými budovami národního muzea, blokové zástavby a původně zamýšlené hlavní magistrály. Náš model bude ojedinělý a třeba se podívá i do světa.

Věnujeme se "prágerovskému rukopisu". Zvírazňujeme konstrukci. Používáme plexisklo. A jsme extrémě originální. Vnitřkní kostra je také z plexiskla, nicméně je nasprejovaná fosforeskující barvou, takže ve tmě svítí.


Sami jsme zvědaví, jak práce bude pokračovat. Snad jsme krizovou část zkoušek a omylů již překonali.

Vylaserované části čekají na slepení.

Plexi vyžaduje přesnost, trepělivost a rukavice.

Doufám, že i takováto iniciativa studentů napomůže k tomu, aby transgas nebyl zbourán a stal se kulturní památkou. Na přednášce Rostislava Šváchy bylo řečeno, že kvůli nenávisti, kterou chováme  k socialismu, potažmo komunismu, je v podvědomí lidí často nenávist doby vtisknuta budovám, jež se v oné době postavily. Zaslepeně je necháváme přestavovat a v tom horším případě bourat. Zkrátka hodnocení "líbí" * "nelíbí" není dostatečný argument. Je třebá znát souvislosti. Měli bychom se řídit heselem sametové revoluce "nejsme jako oni". Ideologický ikonoklasmus je důvodem pro zachovávání památek normalizace.

Aktuálně máme vymodelovavou konstrukci jedné ze čtyř budov Transgasu.

Svítí ve tmě.

 * foto Ivana Turková

KONTEXT - analýza místa - historie Kobylis

 
 Další částí pro POZNÁNÍ MÍSTA, KDE STAVÍME, jsme prováděli prái ve skupinách. Naše skupina se skládala z holčičí menšiny našeho ZANU. Každá jsme se zabývaly tématem, které nám bylo blízkké. 

Mou částí z celkové analýzy bylo bádání o historii místa se souvislosí na nedalekou střelnici. Řekla bych, že se jedná o soupis zajímavého vývoje, kterým Kobylisy pošly. S místem mám také osobní konexe. V Ďáblicích v panelovém čtyřbloku bydleli po dobu mého dětství moji prarodiče, takže místo mám v malíku z dětské perspektivy. V Kobylisích u polikliniky Mazurské bydlí další část příbuzných. Mě se zde líbí a nevadilo by mi tady i bydlet. Párkrát jsem byla v lese běhat, v parku na procházce se sestřenicemi, v Selesiánském divadle jsem nespočetněkát tancovala. Místo nabyté pozitivní energií - nejspíš kvůli menhiru Bludníku, který zde najdeme. 

Mým úkolem dále bylo sepsání SWOT analýzy, ale o teneto úkol jsme se podělily s celým naším týmem. Shrnutí zní: Kobylisy jsou skvělé místo k žití, kde je spoustu zelně,dobré dopravní spojení, občanská vybavenost a příjemná atmosféra. Takže ani paneláky nejsou z těch na které se socialisticky nadává.
  

 

Historie Kobylis

Původní název Kobylis zněl Kobolisy.  - latinsky Cobolicz).

Nejstarší zmínky o osídlení dokládají nálezy z doby mladšího eneolitu. Zachovaly se o hroby z dob stěhování národů. První písemná zmínka o Kobylisích je z roku 1297. Do roku 1420 byly Kobylisy církevním majetkem. V tomto roce přešly do vlastnictví Pražanů, kteří je rozprodali soukromníkům. V 18. století bylo území dnešních Kobylis odlesněno. Kolem roku 1841 byly Kobylisy malou vesnicí, kterou obklopovaly sady, poli a pastviny. Čimický háj byl vysázen uměle a evidován jako lesní pozemek. V Kobylisích se v 19. století a na počátku 20. století těžil a zpracovával písek, nacházela se zde i cihelna. Tato činnost je dohledatelná i v topomynech: ulice Na pecích (v letech 1906–1925 V cihelně), Na přesypu, Na pískovně (Bohnice), zastávky autobusu Pískovna (dnes Čimický háj), Písečná.

V této době byly Kobylisy takovým předměstím Libně. To proto, že zde byly ubytováni hlavně dělníci, kteří pracovali v Libeňských továrnách. K Velké Praze byly Kobylisy připojeny v roce 1922 a začleněny do VIII. městského obvodu k Libni, tudíž jsou tradiční pražskou čtvrtí stejně jako Libeň, Žižkov či Karlín. Jejich území se ale postupem doby značně zvětšovalo. Především při prvním rozšíření Prahy v roce 1951, kdy k nim byla připojena stavebně související zástavba (do té doby ďáblické čtvrtě) Pod Ládvím/Nové Ďáblice. V roce 1968 k nim byla připojena severovýchodní část ďáblického území. Dnes zde na ploše 3,23 kilometrů čtverečních žije 27.000 obyvatel.

Kobylisy jsou v podvědomí lidí spojeny především s obdobím německé okupace. V 1890 zde byla zřízena střelnice. Najdeme ji mezi panelovými domy a ulicemi Žernosecká a Čumpelíkova, v obdélníkovém prostoru uzavřeném náspy.

 Původně sloužila pro výcvik pěchoty. Po 1. světové byla využívaná pro nácvik pěveckých sborů, Sokola i jako konírna. V letech 1939–1945, sloužila střelnice k represivním popravám. V severní části střelnice zřídila hromadné popraviště. V té době měřila střelnice po obvodu 5 000 metrů a její délka byla 1 100 metrů. Od okolního světa byla izolována ostnatým drátem. Ve vzdálených rodinných domech nesměl nikdo v době od 18 do 6 hodin opouštět byt ani otevírat okna.

Nejvíce poprav proběhlo v prostorách střelnice po atentátu na Reinharda Heydricha. (Od 30. května do 3. července 1942 zde bylo prokazatelně popraveno 539 lidí.) Dne 7. května 1945, zastřelila popravčí četa vojáků před vchodem do střelnice trojici obyvatel Kobylis. Po druhé světové válce přešla střelnice pod správu Posádkového velitelství v Praze. Několik let byla znovu používána pro cvičnou střelbu. V 50. letech přestala vyhovovat účelům moderní armády. Do poloviny roku 1968, sloužila Armádnímu filmu.

Architekturu areálu s valy a dekorativní branou vytvořili ing. arch. L. Todl a J. Polák. Celé místo památníku, a to včetně plastiky, bylo dne 28.02.1978 prohlášeno usnesením české vlády za národní kulturní památku.

Mapa Prahy z roku 1850

vstup do kobyliské střelnice

pamětní kříž a socha na střelnici

OPERACE ANTHROPOID - zatáčka, kde byl 27.5. 1942 spáchán atentát na Heydricha. 

Christian Norberg Schulz - GENIUS LOCI - K fenomologii architektury

Než jsem začala s četbou, zamyslela jsem se o tom, co pro mě GENIUS LOCI znamená. Nejpřesnějším překladem dvou latinských slov je DUCH MÍSTA, ale existuje mnoho podobných překladů. Je to prostor, který ve dokáže zapůsobit, a který je schopen zanechat v člověku hlubší rýhu bez odůvodnění, proč. Když jsem před dvěma lety psala obsáhlou práci o divadle Na zábradlí, pročetla jsem několik pramenů a prvně jsem s geniem loci v pravém slova smyslu setkala. Podle mého názoru jde o atmosféru místa - kde se člověk cítí být sám sobě nadčlověkem, uspokojen, ale zároven jakoby ve střehu. Jde zde o historii a kulturu místa, o lidi,již se zde nacházejí nebo nacházeli, o činnost, která se na onom místě provádí a hlavně o architekturu. Mnoho moderních stejnokrojových budov přesně toto nehmotné jádro postrádá.

Kniha je dost obsáhlá, takže s jejím rozborem budu pokračovat později.

exkurze do Müllerovy vily

Dne 7.4. jsem navštívila Müllerovu vilu postavenou architektem Adolfem Loosem. Je to významná stavba v RAUMPLANU, který je zde dotažený do dokonalosti. Zakázka na vilu byla zadána manželi Miladou a Františkem Müllerovými.

Exkurse začínala ve vstupní hale. Bylo nám řečeno, že architekt navrhl tento uvítací prostor schválně malý, aby vynikl kontrast velkého, hravého prostoru, který se návštěvě otevírá dále. Stále opakujícím se počinem Adolfa Loose je požívání symetrie. "Ornament je zločin." - místo dekorací je krásno obsaženo v různorodých materiálech. Co pokoj to nová nepoznaná atmosféra, jež je dosažena odlišnou výškou, členěním, dřevem, kameným obkladem či určením světové strany. 

Finanční situace dovolovala rodině si pořizovat jen to nejlepší. Osobně mě zaujaly obrazy českých i světových malířů (Adolf Kosárek, Antonín Slavíček, Otakar Lebeda ad.) Obrazy z osobní sbírky majitelů domu. Mnoho předmětů (židle, křištálová lampa) vybral sám architekt na aukcích. 

 Prostory v domě si lze představit jako kubusy, které spirálovitě propojuje jedna osa, v tomto případě schodiště. Dům má 16 výškových úrovní. V domě by se daly prostory rozdelit do tří částí - velké reprezentativní prostory, soukromé a pro služebnictvo.

Dozvěděla jsem se spoustu zajímavých věcí a konečně si uvědomila jak Raumplan vypadá nejen v modelu 1:50. Ačkoli model při tvorbě takových to strukturalnich hříček je nepostradatelný, řekla bych podstatnější než pouhý půdorys. Podle mě každý, kdo do vily zavítá musí uznat, že každodenní život zde by ztratil schematičnost a nabral noblesu. 

Naše poslední otázka byla: Na kolik by stavba domu vyšla v dnešním přepočtu. Na 12 000 000 Kč.

obývací pokoj - mramor cipollino 

řez 

tyčící se dominanta

vstup

obývací pokoj + pohled na jídelnu